Výcvik

Už jako malá holka, ještě před tím, než kokršpaněl překročil práh našeho domu jsem se svým tátou - myslivcem (nyní už bývalím :-), chodila strašně ráda do lesa. Ať už v zimě krmit zvěř, nebo na hony a naháňky. A nejvíc ze všeho jsem vždy byla unešená prací loveckých psů. Ten enormní zájem, vášeň, ta jiskra v jejich očích když mohli dělat to, k čemu byli léta šlechtěni. Prostě nádhera. Asi i proto když to bylo konečně možné a já dostala svolení k pořízení štěněte padla volba na lovecké plemeno ( i když co si budeme povídat, kokr je nádherné plemeno a tak i jeho vizáž byla rozhodující :-). V té době jsem ještě nevěděla že pes bez PP se nesmí zůčastňovat zkoušek, a asi jsem o tom ve věku 12 let ani nepřemýšlela, zkrátka jsem rychle sehnala štěně, než si to rodiče rozmyslí :-). Byla jsem nadšená, měla jsem krásné, vysněné štěňátko, splnil se mi můj obrovský dětský sen. V době když jsem si Dennyho pořídila se již táta myslivosti nevěnoval, a já jako dítě neměla možnosti ani vědomosti jak by se lovecký pes měl cvičit. Věnovali jsme se poslušnosti a agility a bohatě nám to stačilo. Denny byl prostě můj parťák a když jsme byli pozvaný jako honci na hon, moc jsem se těšila jak si to Denoušek užije. Ovšem hned po první leči bylo jasné, že Denny se pro tuto práci nenarodil. ale hlavně v něm nikdo lovecké vlohy neprobudil. A tak jsme chodili, já a Denny u mé nohy, bez sebemenšího zájmu, že by šel něco prohnat, nebo nedej bože zalézt do křoví :-). Byla jsem zklamaná, ale co život jde dál a pro mě to byl stejně nejlepší pes pod sluncem.

A pak to přišlo, přinesla jsem si Marka, hltala odbornou literaturu zaměřující se na práci loveckého psa, a abych nic nezanedbala ihned se vrhla do výcviku. Když se na to dívám zpětně, musím říct že Mark byl skutečně jedinečným psem. Ono v knížkách se člověk dozví věcí dost, ale uvedení jich do praxe je věcí úplně jinou. Žádné odborné vedení, promyšlená metodika výcviku, nic. A Mark přesto dělal jen radost. Nejprve první cenou na zkouškách vloh, a poté i na několika zkouškách lovecké upotřebitelnosti, které všechny splnil také v ceně první ( ale o tom už víc na jeho stránce). Dál jsme chodili na hony a naháňky, a už jsem tu radost prožívala na vlastní kůži - teď pro mě pracoval "můj pes" . Postupně jsem poznávala více a více lidí zabývající se loveckou kynologií a učila se od nich. Nebudu jmenovat, protože jich bylo ( a je) opravdu hodně a určitě bych na někoho zapoměla. Tímto jim chci všem hrozně moc poděkovat.

Cvičení psů se stalo mojí vášní, odreagováním a hnacím motorem. Dokonce jsem si začala dělat lovecký lístek a zbrojní průkaz, protože když vidíte psa pracovat na nácviku a v reálu, je to úplně o něčem jiném. Nevím jak je to možné, ale oni to zkrátka poznají kdy o něco jde a je to doopravdy. A já o to nechci své psy připravit. Už necvičím jen své psy, ale pomáhám i s výcvikem psů ostatním začínajícím kynologům a moc mi to baví. Baví mě cvičit různá plemena psů, poznávat jejich rozdílnost ve způsobu práce, baví mě sledovat jejich pokroky a radost jejich majitelů. Baví mě se pořád učit a získávat nové zkušenosti, protože pořád je co zdokonalovat a na čem pracovat.

Nikomu lovecký výcvik nevnucuji a vím, že kokr může být šťastný, spokojený a prožít plnohodnotný život i bez toho. Dělám to jen proto, protože mě to baví a proto, že k tomu mám podmínky - bezproblémový přístup do zazvěřeného revíru- povolení našeho sdružení pro výcvik psů, dostatek zvěře k nácvikům a vzhledem k mé práci i vcelku slušné časové podmínky.

Postupně tuto stránku rozšířím a budu přidávat naše zkušenosti - úspěchy i neúspěchy, videa a reportáže z akcí. Snad se to bude líbit :-)